Příběh Radima s Aspergrovým syndromem a ADHD ****************************************************************************************** * Autismus mi ztěžuje komunikaci. Gesta jsem si musel googlit ****************************************************************************************** Radim Tauber je svéráz. Jako kluk s Aspergerovým syndromem a ADHD prakticky celou základní Vždycky si ale našel něco, co ho zajímalo, a v tom pak vynikal. Je velmi kreativní a vymýš řešení; pokud k tomu má vhodné podmínky. Díky otevřenosti Matfyzu a vstřícnosti pedagogů, individualizovanou výuku, úspěšně dokončuje pátý ročník studia. Vždycky vás bavila matematika? Právě že ne. Vzhledem k tomu, že mám Aspergerův syndrom, což je jedna z poruch autistickéh a k tomu ADHD (poruchu pozornosti s hyperaktivitou – pozn. red.), bylo pro mě studium na z velmi náročné. Téměř celou dobu jsem měl čtyřky pětky skoro ze všech předmětů. Vůbec mi ne neustálé mechanické opakování určitých postupů a práce s krátkodobou pamětí, v níž kvůli A selhávám. Vystřídal jsem dost základních škol. Paradoxně nejvíce mi nakonec vyhovovala ta reputací, do níž chodili povětšinou problémoví žáci. Učitelé tam byli zvyklí na ledacos, m chování pochopení a dokázali mi výuku individualizovat. Kdy vám poruchu autistického spektra a ADHD diagnostikovali? Ve čtvrté třídě, ale projevy byly zřejmé už v předškolním věku. Pamatuji si, jak nám v mat zadali nakreslit Ježíška, a já jsem ho zobrazil v průřezu jako živého člověka se všemi org učitelek jsem nedodržel zadání, což byla ostatně nejčastější reakce, s jakou jsem se setká s Aspergerovým syndromem se totiž vyznačují tím, že si věci dělají a problémy řeší po svém potíž spočívá v tom, že nedokážeme pochopit, co po nás lidé chtějí, a je pro nás tudíž tak splnit běžné úkoly. Neděláme to schválně, pracujeme s tím nejlepším záměrem, ale ne tak, j očekávají. Rodiče pro vás měli pochopení? Ano. Nikdy mě do ničeho nenutili. Ono to ani nebylo potřeba. Vždycky jsem si našel něco, c a v tom mě pak naprosto podporovali. Zajistili mi například soukromé lekce klavíru i matem učitelé se mi hodně věnovali a dodnes mě takový pedagogický přístup nejvíc motivuje k tomu svou práci na maximum a vydržel u ní, i když je to pro mě náročné. Tím, že se výuka přizpů tempu, najednou jsem zvládal matematiku dobře. A protože mi šla, začala mě i bavit. Kvůli špatnému prospěchu jsem nešel na gymnázium, ale na elektrotechnickou průmyslovou školu, co ve výsledku lepší. Naučil jsem se tam trpělivosti. Zadávaly se hlavně dlouhodobé seminární jsem se mnohem snáz specializovat a soustředit na to, co mě baví. Vytvořil jsem třeba takz buněk. Přístroj, který dokáže uchovávat živé buňky v umělém prostředí a dostal jsem za něj Středoškolská odborná činnost. Přijímací zkoušky na Matfyz musely být každopádně těžké. Zjišťovala se při nich schopnost logického uvažování, což je adekvátní požadavek, nicméně jednotlivých úloh byla pro lidi s ADHD, jako jsem já, naprosto nevhodná. Bylo opravdu náro zadání. Řekl bych, že jsem přijímačky zvládl s pomocí vyšší moci (smích). I začátek studia pro vás byl, jak jsem slyšela, dost krutý. Byl to naprostý šok. Nedokázal jsem se zapojit do klasické výuky. Na přednášce jsem nevydr patnáct minut. Rychlost výkladu na mě byla tak vysoká, že jsem nebyl schopen ho vnímat, na zapisovat. Jako bych slyšel šum listů. Fakulta mi ale vyšla ohromně vstříc. V prvním semes podmínka pro postoupení dál získat určité množství kreditů za splněné předměty. Využil jse takzvaného zpomalení studia určeného studentům s fyzickými, psychickými nebo osobními obtí o rozložení studijních povinností jednoho ročníku do dvou let. Na Matfyzu považuji za naprosto nejlepší věc fakt, že se s naprostou většinou pedagogů lze V prvním zimním semestru jsem zvládl pouze dvě zkoušky, ale pak v letním jsem si stihl vše a do druhého ročníku už jsem vstupoval se splněným počtem kreditů. Potřeboval jsem jen víc mi byl naštěstí umožněn, abych si zvykl na formu vysokoškolského studia. Stále ale chodím v nestandardní dobu. Mám dost proměnlivé pracovní tempo, některé měsíce se koncentruji lép Jak konkrétně individualizovaná výuka probíhá? Například se s vyučujícími domluvím, že mi zadají cvičení, já si sednu do prázdné učebny v kanceláře a tam celý den pracuji, v mezičase se přijdu na něco zeptat. Ohromně mi to pomáh týdne se pak dokážu naučit na zkoušku, aniž bych chodil na semináře nebo přednášky během s úlevy, musím splnit všechno. Dokonce se stává, že mi vyučující zadají větší množství práce ale mohu si ji provést svým tempem. Co je pro člověka s vašimi hendikepy klíčové? Neostýchat se mluvit o svých problémech. Vysvětlit přesně, v čem spočívají a co konkrétně Protože pedagogové samozřejmě nechápou, proč nechodím na přednášky a nezapojuji se do výuk že důvodem není moje lenost, že mám o studium zájem a chci pracovat, neočekávám úlevy, ale v přístupu, snaží se mi vyjít vstříc. A často taková úplně malá pomoc stačí k překlenutí a problému, který by byl jinak pro studium fatální. Jak vás vnímají spolužáci? Moje celoživotní specifičnost tkví v tom, že dělám naprosto katastrofální první dojem. V n mezi neznámými lidmi přemýšlím o hodně věcech, což mi bere pozornost na kontrolu svého vys pak reaguji nepřiměřeně, například přehnaně gestikuluji nebo zvláštně moduluji hlas. Můžu Někdy jsem také až příliš upřímný a až po čase mi dojde, že jsem řekl něco nevhodného. Pos navážu s člověkem bližší kontakt, se to zlepšuje a lidé si mě i oblíbí. Ale působíte osamoceně. Aspergerův syndrom mi stále působí obtíže v komunikaci. Naučil jsem se s nimi ale lépe pra mám velmi chápavou přítelkyni. Podobně je to i s mými kamarády. Jsou to většinou velmi lib které nic nerozhází. Berou mě takového, jaký jsem. Člověk s Aspergerovým syndromem vypadá normálně, ale to, jak funguje komunikace mezi lidmi, je pro mě stále občas velká neznámá. ale byly to dlouhé roky učení. Například jsem dřív nechápal, co znamenají některá gesta, a musel přečíst na internetu. Často nedokážu rozpoznat z neverbálních signálů, co si druhý m emoce prožívá. Musíte se ovládat? Ano, velmi. Často bych nejraději udělal něco jiného, ale okolí by to nezkouslo, nebylo by ale úplně proti sobě. Něco prostě dělám, protože to tak dělat potřebuji, a neřeším, co si myslí. Co třeba? Třeba si často pískám nějakou melodii, která se mi honí hlavou, a když mám zrovna dobrou n to lidem okolo najevo úsměvem, který je asi neadekvátní situaci. Nebo občas když přemýšlím podupávám nebo chodím dokolečka, čímž krotím svoje ADHD. Mně to přijde normální, ovšem spo divně. Já jsem se ale naučil si některých věcí nevšímat a být spokojený s tím, jak funguju Nyní jste v posledním ročníku. Co plánujete dál? Mám celkem dost různorodých zájmů. Například už několik let pracuji na vlastní matematické o základech matematiky. Abych ji mohl dále rozvíjet, a jednou ji třeba publikovat, budu po Proto se vzdělávám v programování a počítačových technologiích, abych mohl podnikat v obla být průměrný vědec, chci vykonat něco výjimečného. Je to možná trochu domýšlivé, ale na dr takhle funguje celý můj život. Vždycky si kladu ty nejvyšší cíle. Třeba jich nedosáhnu, al pokusím. Naučil jsem se uvažovat v dlouhodobých horizontech a být trpělivý. Pak mě samotné všeho jsem schopen a že se mi něco podaří dokonce rychleji, než jsem myslel (smích). Autor: Jitka Jiřičková [ URL "https://www.ukforum.cz/jitka-jirickova"] Foto: Vladimír Šigu Zdroj:https://www.ukforum.cz/rubriky/studenti/8385-autismus-mi-pusobi-potize-v-komunikaci- musel-googlit [ URL "http:// https://www.ukforum.cz/rubriky/studenti/8385-autismus-mi-puso komunikaci-gesta-jsem-si-musel-googlit"]