Příběh Jitky se sluchovým postižením ****************************************************************************************** * Ač s hendikepem, medička slyší na volání vědy ****************************************************************************************** V temné komoře, při vyvolávání fotek, dokáže zapomenout na plynoucí čas; její snímky zvítě soutěži. Když se jí zeptáte, proč u focení nezůstala i v profesním životě, zaskočí vás: „M s morálkou.“ Jitka Uhlíková je již v šesťáku medicíny na Lékařské fakultě v Plzni, takže j s tou vůlí či pílí nemůže být až tak zlé. Hned na úvod: usměvavá dlouhovláska se narodila  percepční vadou, má problémy se sluchem. Stejné postižení sluchového nervu tíží i její o d sestru. Naštěstí se rodičům podařilo zdravotní potíže odhalit včas, a tak Jitce již od raného děts naslouchátko. V kombinaci s osvojenou schopností odezírat z úst proto mladá medička skvěle komunikací. Náročnější jsou pro ni ovšem situace, kdy se ocitne ve společnosti více lidí a držet tempo v konverzaci. „Vyčerpávající to bylo také na přednáškách: odezíráte bez pauzy déle než hodinu a zároveň psát poznámky. Když se mluví v hlučnějším prostředí, nebo mají lidé na ústech roušky, je t tak ,trochu maso´, jsem zmatená,“ přiznává slečna narozená ve znamení berana, jež se tvrdo hlásila na medicínu; vyšlo jí to na napotřetí. Příroda a vysněná medicína Už na základní škole si Jitku získaly přírodní vědy, pravděpodobně svou roli sehrály i pro jsou lékaři. Tatínek je vedoucí Ústavu histologie a embryologie na 2. LF UK, maminka psych nicméně bavil i český jazyk a literatura, tudíž si v posledním studijním ročníku přírodově gymnázia podala přihlášku jak ke studiu na přírodovědeckou, tak i na filozofickou fakultu. nakonec převážila. Ptáte se, kdy přišla na řadu medicína, o které v koutku duše nepřestala snít, ale které se pragmatických příčin – strašila ji totiž chemie – dosti obávala? Přišla na „přírodovědě“. utvrdila, že chce být lékařkou; zkusila to znovu a byla přijata na fakultu v Plzni. S Jitkou jsme se setkali v čase, kdy už měla za sebou tři úspěšné státnice a čekaly ji zby kdy čtete tento text, je má již nejspíše rovněž za sebou – pozn. red.). Zrovna dojížděla z do nemocnice v Jindřichově Hradci, kde „stážovala“ na oddělení chirurgie. „Chirurgy obdivuji! Dokáží ustát náročné operace trvající často i několik hodin. Nedávno j přihlížet pětihodinové operaci vedené primářem Janem Kelblem. Byl vynikající. Škoda, že by asi nepoznala; vlastně jsem ho bez ní nikdy ani neviděla. Na visačce vypadá úplně jinak,“ která o „svém“ oboru zatím jasno nemá. Chvíli se přikláněla k ORL, posléze převládl zájem A možná budou právě roušky, jež brání odezírání, tím, co její volbu ovlivní: „Nepočítala j fakt všude... Teď proto uvažuji o uplatnění ve vědeckých spíš než v klinických oborech. Tř k vysněné genetice, která mě prapůvodně zajímala a proto jsem i šla na PřF UK.“ Odkladač s potřebou stresu A jak je to s tou morálkou? „Chybí mi vůle se k některým věcem dokopat. Označila bych se z upřesňuje Jitka. Občas se to prý zvrtne i ve škole, kde se jinak vždy snažila úkoly plnit možno precizně. „Jisté množství stresu zřejmě potřebuji. Třeba když se učím na zkoušky. Od konečně začnu, až je to kolikrát termín skoro šibeniční. Pak mi nezbývá než nebrat ohledy či noc. Jedu nadoraz,“ líčí. Pohodová medička přiznává, že náročné studium zvládla i díky kamarádkám: „Měla jsem štěstí kolejní spolubydlící, na Elišku, která se mi stala takovou osobní asistentkou. Poskytovala z přednášek i praktik. Spolužačky z kruhu mi zase ochotně zopakovaly vše, čemu jsem nerozu to pro mě bylo daleko náročnější.“ Těžké, ba skoro nemožné by to Jitka měla i bez speciálně upraveného fonendoskopu – má zesi a lze jej připojit na naslouchadlo –, nebo bez podpory pedagogů, lékařů a zdravotnického p „Všudypřítomné roušky znemožnily odezírání, což je nepříjemné všude, zvláště pak při práci Častokrát nerozumím, co doktor nebo pacient říkají. Musím je žádat, aby mi to zopakovali. vděčná za snahu,“ říká. V neposlední řadě patří Jitčino velké poděkování i fakultnímu studijnímu oddělení, konkrét Buňatové: „Zařídila též, aby během státnic měli všichni zkoušející průhledné štíty. Tahle pro nedoslýchavé zkrátka hodně náročná,“ vysvětluje medička. Fotograf coby inspirace Nejen studiem živa je, pravil by klasik. Jitka má vedle fotografování jen půl rok starou z „Před pár dny mi kvásek odpustil,“ směje se. A upřesňuje: „Kynuté těsto zadělávané droždím nechtělo vyběhnout. To až teď, nejraději bych pekla pořád. Cokoli, co je kynutého. Ještě z s žitným kváskem a budu mít splněný další level.“ Kdyby nebylo pandemie, měla Jitka v plánu cestovat Vietnamem. Vedle túr krajinou hodlala s nahlédnout i pod pokličku exotické kuchyně, své další záliby. Cestuje tak alespoň v cestop Zibury, vedle nichž leží kniha Ze života fotografa [ URL "http://petr.juracka.eu/kniha"]   ji Petr Jan Juračka, s nímž se Jitka seznámila během přírodovědeckého kurzu v jižních Čech obdivuje nejen jako profíka za objektivem. „Petr je nesmírně inspirativní a pohodový člově fascinovat, jak přes svůj značný zrakový hendikep dokáže tvořit mimořádné fotografie. Jak všem, co podniká. A co všechno stíhá,“ říká s obdivem 26letá medička, které se navzdory zd rovněž plní životní sny. Přestože si autorka i zpovídaná rozuměly a nad kávou si příjemně povídaly, shoda přijímení náhodná. Autor: Marcela Uhlíková [ URL "https://www.ukforum.cz/marcela-uhlikova"] Foto: Vladimír Ši Zdroj: https://www.ukforum.cz/rubriky/studenti/7871-jitka-uhlikova-medicka-slysici-na-vola "https://www.ukforum.cz/rubriky/studenti/7871-jitka-uhlikova-medicka-slysici-na-volani-ved